→Škola
12. června 2011 v 18:45 | Nika
Mlok Skvrnitý žije ve smíšených a listnatých lesích.Žijí v kopcovité nebo horské krajině,která je 120-1030 m.n.m.Obvykle 200-600m.n.m. V období kladení larev žije často daleko od vody.Když je doba kladení tak žije u čistých potoků a lesních rybníčků.Jeho potravou je nejrůznější hmyz,plži,pavouci,berušky,vodní červi atd…!Jeho výstražné černé zbarvení se žlutými skvrnami má upozornit na to,žepři ohrožení vylučujez příušních žláz jedovatý výměšek stejně jako v menší míře celá pokožka. Mloci skvrnití zimují v zemních děrách, jeskyních, sklepech, někdy ve větších skupinách. Mloci jsou samotáři, můžeme je však nalézt v příhodných úkrytech i ve společnosti s jinými jedinci svého druhu nebo s čolky horskými. Když je mlok vyplašen, pokouší se prchnout. Protože se však snadno vysílí, brzy opět pochoduje mločím tempem. Od samic mají samečkové silněji vyvinutou, často poněkud vystouplou kloaku a jsou obvykle menší. Dravé larvy jsou zpočátku dlouhé 25-35 mm.Pohlavně dospívají ve 3. až 4. roce života. Délka života mloků se pohybuje kolem 20 let, v zajetí i přes 50 let.
Larvy jsou tmavě šedohnědé s mramorováním. Ihned po narození jsou velké asi 3 cm, mají 2 páry končetin a 3 páry vnějších keříčkovitých žaber. Ocasní ploutevní lem přechází na tělo a zasahuje až do jeho poloviny. Dospělí mloci dosahují maximální velikosti kolem 20-ti cm.
Vyskytují se v Západní, střední, jižní i východní Evropa s výjimkou Sardinie, Sicílie, Británie a Irska. Zasahuje až za karpatský masiv na východě a do Severní Afriky a na Blízký Východ.
V České republice je chráněný. Je to velmi ohrožený druh.
12. června 2011 v 18:42 | Nika
Tato kniha vypráví o Christiane F., která se zapletla s drogami. Když bylo Christianě 6 let, přestěhovala se s rodiči a sestrou do Gropiusstadtu v Západním Německu. Její táta si tam chtěl zařídit seznamovací kancelář, ale nevyšlo mu to. Hodně pil, a protože nechtěl, aby Christiane v životě skončila jako on, za každou maličkost ji bil. Když bylo Christianě 12 let, tak se s matkou a sestrou od otce odstěhovaly do Berlína. Christiany sestra, se ale po nějakém čase odstěhovala zase zpátky k otci. Christiana se začala cítit osaměle, protože matka si našla přítele Klause, a tak si Christiany moc nevšímala. Ta se ve škole seznámila s nejoblíbenější holkou Kessi. Jednou s ní šla do "Domu středu", a tam taky začala s drogami. Do svých 13ti let brala všelijaké prášky a extáze. Pak přešla na hašiš. Její kamarádka Kessi chodila ještě do klubu "Sound", tam byly k dostání všechny drogy. Když tam šla Christiane poprvé, seznámila se s Detlefem, který se po čase stal jejím přítelem. Seznámila se také se Stellou a Babsi, které byly o rok mladší než ona. Asi po měsíci, co Christiane chodila do "Soundu", si začala píchat heroin a její přítel taky. Neměli ale na "fet" peníze, a tak Detlef vydělával tím, že se prodával na stanici metra "ZOO". Chodil se zákazníky a ti mu za to platili asi tak 40 marek, což těm dvěma zatím na drogy stačilo. Časem se ale musela začít prodávat i Christiane. Ta zkoušela asi 5x odvykat, ale když Detlef bral pořád drogy, neklapalo jim to, a tak si začala znova píchat. Jednou byla u své babičky na venkově, kde si chtěla odvyknout. Když ale přijela zpět do Berlína zjistila, že Detlef je ve vězení. Z toho byla celá zničená, a tak si zase píchla heroin. Tak to šlo asi týden. Pak si jí vzal k sobě otec, protože matka už o ni nestála a pohrdala jí. Otce ale neposlouchala. Christiane se ještě několikrát pokoušela s drogami přestat, ale nakonec jí zachránila až matka, která ji v 15ti letech nečekaně odvezla k příbuzným daleko od Berlína.
Ukázka:
. . . "Pusu jsem měla plnou slin. Polkla jsem je, ale hned tu byly znova, jakoby stoupaly vzhůru. Najednou zmizely a měla jsem naopak v puse sucho, až se mi lepil jazyk na patro. Snažila jsem se něčeho napít, ale nešlo to. Třásla jsem se zimou, ale za chvíli mi bylo tak hor-ko, že jsem se úplně zpotila. Probudila jsem Detlefa a řekla mu: Co se to se mnou děje? On se na mně podíval a odpověděl: ABSŤÁK!" . . .
Hodnocení:
Tato kniha se mi velmi líbila, protože vypráví skutečný příběh ze života, a to je na tom to nejlepší, že se někdo přemůže a dá možnost i dalším, aby se jeho příběh dozvěděli. Je to velmi poučná kniha, a proto bych ji doporučila všem, kteří jenom pomysleli na to, jaké by to bylo zkusit drogy.
12. června 2011 v 18:40 | Nika
Kniha vypráví o chlapci jménem Harry Potter, který žije u své tety a strýce. V den svých jedenáctých narozenin se u něj objeví Hagrid (klíčník z Bradavic - školy čar a kouzel). Od něj se dozví, že je čaroděj. Hagrid mu také řekne, že jeho rodiče nezahynuli při autonehodě, jak mu Dursleyovi namlouvali, ale že je zabil zlý černokněžník Voldemort. A že jediný člověk, který tuto kletbu přežil, je právě Harry. Jedinou památkou na ní je jizva ve tvaru blesku na jeho čele.
S Hagridem se vydává na nákup kouzelnických potřeb a na nádraží odkud z nástupiště devět a tři čtvrtě odjíždí vlak do Bradavic. Ve vlaku se setkává s Ronem Weasleym a stanou se z nich nerozluční kamarádi. V Bradavicích se později skamarádí i s Hermionou Grangerovou.
Postupně se seznamuje s kouzelnickým světem. Setkává se s bradavickým ředitelem, profesorem Brumbálem, s profesorkou McGonagallovou, ale i s profesorem Snapem, kterému zrovna nesedne. Dokonce se stává chytačem nebelvírského famfrpálového týmu a pomůže své koleji vyhrát zápasy proti ostatním.
Spolu s Ronem a Hermionou pátrají po tajemném Kameni mudrců, který je s největší pravděpodobností ukryt právě na Bradavickém hradě, ale někdo se ho snaží ukrást pro sebe, protože tento kámen vyrábí Elixír života, který každého člověka udělá nesmrtelným. Myslí si, že právě nenáviděný profesor Snape je tím, kdo chce Kámen ukrást. Hagrid jim nechtěně řekne že někomu prozradil to jak obejít Chloupka (Hagridova tříhlavého psa, který hlídá ještě spolu se spoustou zaklínadel Kámen mudrců) a oni se vypraví ho zachránit. Setkávají se s obtížnými překážkami které však překonají. Na konci cesty za kamenem se Harry setká s profesorem Quirrellem a také se samotným Voldemortem. Harry získá kámen a přemůže Quirella.
Později se Harry probudí na ošetřovně, kde mu Brumbál řekne, že kámen zničil. Harry a ostatní Nebelvírští vyhrají pohár a Harry je smutný, protože musí na prázdniny ke svému nenáviděnému strýci.
12. června 2011 v 18:38 | Nika
Staroegyptské hieroglyfy pocházejí přibližně z roku 3200 před Kristem a představují nejstarší známé písmo na světě. Slovo hieroglyf znamená "posvátné tesané písmo". Zpočátku se jednalo o obrázkové písmo používané starými Egypťany k vyjádření náboženské víry a vyryté do takřka každičké dostupné plochy na jejich památkách. Později obrázek sloužil k zachycení odlišných věcí na základě zvukové podoby či shody slov. Lze je číst zleva doprava, zprava doleva nebo shora dolů. Nicméně pro každodenní psaní na papyrus byl hieroglyfický systém příliš pomalý a nepraktický a v průběhu staletí se vyvinula jednodušší písma. Poslední datovatelný hieroglyfický nápis naleznete na Hadriánově bráně na ostrůvku Fílé a datuje se do roku 394 po Kristu.
Faraoni byli vládci Horního a Dolního Egypta, králové s neomezenou mocí. Faraon byl pozemským synem boha Re, nejvyššího ze všech bohů. Byl považován za žijícího Hora a uctíván jako bůh. Symbolem faraona byla dvojitá královská koruna, která symbolizovala Horní a Dolní Egypt. Bílá část znamenala Horní a červená Dolní Egypt. Po smrti faraona bylo jeho tělo balzamováno (mumifikace) a uloženo do sarkofágů. Mumifikace byl složitý proces, který připravil faraona na posmrtný život. Faraon byl uložen do hrobky s bohatou pohřební výbavou.
31. prosince 2009 v 8:20 | Nika
Úvod
Tyhle 3 knížky se mi dostali do rukou úplnou náhodou. Jednu knížku jsem vyhrála na letním táboře( Jmenuji se Alice a jsem narkomanka). Ta knížka mě tak zaujala,že jsem jí přečetla asi pětkrát. Nikdy mě nebavilo číst,ale tahle knížka nebyla nudná jako ostatní,byla prostě jiná. Po čase jsem si koupila i ostatní : Jmenuji se Martina a jsem bulimička a nakonec Jmenuji se Ester a jsem gamblerka.
Ale teď něco o autorce:
Ivona Březinová
Ivona Březinová se narodila v Ústí nad Labem 12. Května roku 1964. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Nyní žije S manželem a dvěma dětmi v Praze-Krči. Autorka za své publikace získala mnoho ocenění například: Zlatá stuha, Suj, a cena nakladatelství Albatros.
Autorka píše pohádky a příběhy pro malé čtenáře jako je třeba Adélka a Zlobidýlko, věnuje se však i rozsáhlejším projektům, jako je Velká dětská encyklopedie. Pro starší čtenáře pak napsala například Madonu bez kabátu.
Jmenuji se Alice a jsem narkomanka
Tato kniha je psána dvěma způsoby. Alice je v podstatě v Bezděkovské léčebně a píše si deník kde vypráví všechny svoje příhody.
Alice je velmi chytrá holka a její rodiče jí naprogramovali celou budoucnost. Až bude velká,měla by jít na střední zdravotnickou školu. Alice zvládá základní školu velmi dobrě a snad nikdy se nestalo že by ve škole dostala 3 z písemné práce nebo z diktátu. Po základní škole se rozhodla jít na "Gympl". Nějak přestala zvládat učení,tak jí její kamarádky nabídly nějaké prášky,že jí to prý povzbudí a bude se jí lépe myslet. Neodmítla.
Jelikož byla Alice starší a starší začala chodit na diskotéky. Tam se potkala s klukem,který se jmenoval Metod. Bylo to poprvé co jí někdo nabídl "trávu". Je asi jasné že neodmítla.
Její matka odjela s mladším bráškou Vilímem do lázní. Jela tam na dva měsíce,lépe řečeno o letních prázdninách. Její otec si Alice příliš nevšímal,protože měl hodně dobrou práci a byl stále na nějakých služebních cestách.
Metod byl dospělý a tak měl svůj vlastní byt,kde se scházeli jeho kamarádi a brali drogy. Zatáhli do toho i Alici. Píchali si Pervitin ,Heroin a nebo to míchali dohromady. U něho v bytě strávila snad celé prázdniny. Aby si vydělala na drogy,kradla. Netrvalo dlouho a samozdřejmě jí při krádežích chytli, ale naštěstí nevolali policii.
Prázdniny ovšem netrvají věčně,tak i její máma se po čase vrátila domů. Alice byla závislá na drogách,takže si musela "píchat" i doma. Načapal jí při tom její mladší bratr Vilím. Jak už to u mladších sourozenců bývá, vše řekl její matce.
Asi si dokážete představit, jak to bylo dál. Matka Alici pořádně seřvala,ale to nic neměnilo na tom,že Alice byla na drogách závislá. Alice to doma už nemohla déle vydržet a tak utekla z domova. Šla za Metodem. Bydleli u něj a stále scháněli fet,byly to takový zamilovaný feťáci. Bydlela u něj docela dlouho, ale potom se Alice vrátila domu a řekla že se půjde nechat léčit. Zavřeli jí na Detox a po nějaké době si jí rodiče vzali opět domů. Její matka jí hlídala kde se dalo a jednou když potřebovala někam naléhavě odejít,Alici doma zamkla. Myslela si že bude doma a nepokusí se utéct. Alice utekla oknem a už scháněla fet. Sehnala. Přišla domu a zhroutila se u dveří. Rodiče jí odvezli do Bezděkovské léčebny,kde vypráví tenhle hrozný příběh. Snad se z toho vyléčí…!
Na této knize spolupracovalo spousty doktorů. V knížce je i poděkování za jejich podporu.
Knížka byla zajímavá,nikdy mě nebavilo číst,ale tahle knížka mě opravdu bavila. Kdyby bylo více vydání,neváhala bych a určitě bych si koupila další díly,ale protože knížky byly vydány v roce 2002 a 2003 tak už autorka asi neplánuje vydání jiných dílu a jiných příběhu různých holek s odlišnými nemocemi.
Tak a teď k další knížce :
Jmenuje se Martina a jsem bulimička
Martina nemá otce,žije pouze s matkou a občas je navštíví jejich babička. Martinina matka je tlustá žena,která nedovolí Martině si snad vzít ani 1 bonbon. Od malička se Martině nedávala žádné sladkosti,aby jednou nevypadala jako ona.
Jednou ale přišla ze školy a viděla svojí matku jak jí sladké a jejich život jakoby se převrátil úplně naruby. Začali spolu chodit do cukrárny,doma měli po ruce vždycky nějakou tu čokoládu a bylo jim jedno jak budou vypadat. Jak se dalo očekávat,obě přibrali na váze. Obě si řekli že budou držet dietu aby zhubli,ale Martinina matka měla hodně slabou vůli a tak potají jedla a jedla….! Martina si snad 20 krát denně stoupala na váhu,jestli zhubla. Jedla pouze ovoce a občas i nějaké to maso. Martinina matka,si našla mezitím pár chlapů,říkala že jí prý mají rádi takovou jaká je. Ovšem jenom jí využívali k tomu,aby se každý večer měli čeho najíst,aby měli teplou večeři. Většinou tu večeři ale vařila Martina.
Nakonec jí všichni opustily. Po rozchodu s tím posledním chlapem se zamkla v pokoji a spolykala spoustu prášků. Zachránila jí Martina,která rozbila okno v její ložnici. Její matka ležela v nemocnici a Martina po tu dobu bydlela u babičky. Babička si dělala starosti o tom že Martina vůbec nejí. Sem tam něco snědla, ale nebylo toho moc. Její matka se vrátila z nemocnice a opět bylo všechno po starém. Ovšem v tom rozdílu, že z Martiny se stala podvyživená dívka. Dostala se do nemocnice..! Vyhublá holka,která byla bledá jak stěna. Byla na pokraji smrti, stačilo málo a už by nemusela žít. Po čase se dostlala domu a její matka a babička jí kontrolovali,jestli pořádně jí. V nemocnici,ale potkala jednu holku,která byla bulimička. Martině přišlo jako geniální nápad všechno sníst a poté vyzvracet. Matku a babičku přesvědčí o tom,že jí a nepřibere ani kilo,protože to všechno vyzvrací. Na večeři se pořádně nacpala a nenápadně se vytratila na záchod. Strčila si prsty do krku a všechno šlo ven. Po čase to dělala už automaticky. Šla ze školy cestou si koupila horu jídla a pak všechno vyzvracela. Martina byla nejdřív anorektička a okamžikem se z ní stala bulimička. Po čase na to přišla její matka a nechala jí odvézt do Bezděkovské léčebny. Ale i tam stále zvracela. Ale v léčebně potkala Michala Šonka. Pomáhal tam doktorovi Bílkovi,byl tam na praxi. Zamilovali se do sebe..! Snad jen kvůli němu se snažila,stále nezvracet,snědené jídlo. Věděli o sobě absolutně všechno. Knížka končí tím,že Michal přiveze do léčebny její matku a babičku.
Jmenuji se Ester a jsem gamblerka
Ester žije ve velmi velké rodině. Má 5 sourozenců a všechna jejich jména začínají na písmeno E,protože její rodiče se seznámily v klubu ELEKTRA. Protože je jich v rodině moc,nemají příliš hodně peněz. Ester se seznámila s Romanem. Byl to dospělí muž,který vlastnil hernu. Roman se časem stal i rodinným přítelem. Ester k němu do herny chodila velmi ráda,protože tam měla klid a mohla si tam v klidu psát úkoly,aniž by jí otravní sourozenci křičeli do ucha. A navíc jí Roman občas nechával hrát na automatech. Ester sice neměla peníze ale Roman jí je půjčoval. Jednou Ester vyhrála a splatila Romanovi všechny dluhy. Všechno probíhalo úplně normálně,dokud Roman nenabídl Ester práci. Každý den si vydělá stovku,když bude v otvírací době lákat lidi na automaty. Neváhala a šla do toho. Šlo to takhle docela dlouho ale Ester v herně potkala blonďatého kluka s modrýma očima. Začal se jí nehorázně líbit. Povídali si jen málo. Dozvěděla se,že se jmenuje Kristián. Jednoho dne se ale Ester dozvěděla že Kristián je slepý. Bylo jí líto,že tak hezký kluk může být slepý. Nakonec se s tím smířila. Vídali se v herně. Romanovi to ovšem vadilo, tak jí řek,že jestli se s nim chce vídat tak ať už do herny neleze. Souhlasila. Křikem se s ním rozloučila. Jenže Ester byla závislá na automatech a tak sháněla peníze kde se dalo. Začala brát doma věci a prodávat je. Její rodiče na to po čase přišli a vyhodili jí z bytu. Bydlela u Kristiána. Nevadilo jí že byl slepý,záleželo jí na tom jakou má povahu. Spali spolu,měli se prostě rádi. Jenže neměla peníze a tak začala okrádat i Kristiána. Vzala mu snad všechno. I když Kristián toho moc neměl. Zjistil to,že mu ukradla pár hrnků a chtěl si s ní o tom promluvit. Ester slíbila že už to nikdy neudělá. Kristián jí koupil bílou myšku. Ester jí dala jméno Barnabáš. Ale Ester si nemohla pomoct a musela Kristiánovi ukradnout další věci. Kristián to už nevydržel a vyhodil Ester z bytu. Ester popadla Barnabáše a odešla. Neměla kam jít,tak zůstala na ulici.Venku přečkala jednu noc a ráno jen čekala až Kristián opustí byt a on se bude moct umýt a bude moct nakrmit Barnabáše. Ovšem Kristián si doma něco zapomněl a tak se vrátil. Poznal že tam je Ester a začali se hádat. Že ho o vše připravila a že ať mu veme i tu poslední věc která mu zůstala. Ať si vezme ten malý holící strojek. Ester ho popadla a utíkala ho hned prodat. Ale protože Ester nebylo ještě 18 let,chytli jí policajti a odvedli domů. Rodiče s ní nechtěli mluvit. Dozvěděli se o její nemoci a nechali jí zavřít do Bezděkovské léčebny. Jediné,co jí po Kristiánovi zbylo, byl Barnabáš. Do léčebny Ester přišel dopis od Kristiána. Psal v něm že se dozvěděl o její nemoci a že půjde na nějakou operaci očí a že by mohl dokonce i vidět. Psal také ať se brzy uzdraví,že už se jí nemůže dočkat.
Závěr
Všechny knížky se mi líbily. Je asi velmi pravděpodobné že někdo ve třídě bude mít stejný Čtenářský Deník,protože spousta holek si chtěla tyhle knížky půjčit… ;) ´
Psala jsem to já,takže kopírovat se zdrojem!!!
23. srpna 2009 v 19:36 | Nika
Pojem dříve užívaný pro všechny prokaryontní mikroorganismy. V současnosti se doporučuje používat název bakterie pouze pro zástupce nadříše Eubakteria. Bakterie jsou jednobuněčné, všudypřítomné prokaryontické mikroorganismy, velké několik um (od 0,6 um u chlamydie do 5000 um u spirálně zakřivených bakterií). Tvoří asi polovinu veškeré živé hmoty na Zemi. Mají nejrůznější tvar (nejčastější jsou tyčinky, zakřivené nebo spirálovité tyčinky či kulovité koky). Jejich dekompoziční úloha ve všech ekosystémech je nezastupitelná; odbourávají odpadní produkty a mrtvá těla a vracejí živiny zpět do koloběhu (např. ročně vrátí asi 50 mld. tun uhlíku). Bez jejich činnosti by na Zemi neexistoval život. Některé druhy jsou patogenní (bakterie vyvolávající nejrůznější onemocnění, zvláště infekční. Jejich výzkum, lékařskou mikrobiologii, zahájil v 19. století R. Koch. Na začátku 20. století patřily infekční nemoci k hlavním příčinám úmrtí; v současnosti je mezi prvními deseti příčinami úmrtí pouze jediná skupina infekčních onemocnění - nemoci postihující dýchací cesty způsobované bakteriemi a viry), jiné člověk využívá v procesu klasické kvasné výroby (například při výrobě sýrů, octa, kysaného zelí apod.) a pro průmyslovou výrobu nejrůznějších látek (např. aminokyselin, antibiotik, vitamínů C, enzymů do pracích prostředků, pro čištění odpadních vod). Bakterie představují významné modelové organismy (nejjednodušší živé soustavy) pro vědecký výzkum. Nejprozkoumanějším organismem na světě je bakterie Escherichia coli.
Plsky komík :)
23. srpna 2009 v 19:34 | Nika
ČMELÁK ZEMNÍ
BOMBUS TERRESTRIS
Čmelák zemní obývá jehličnaté lesy. Čmelák je celý chlupatý. Po dobu svého života jí pyl a pije vodu. V ČR existují 2 druhy čmeláků ČMELÁK ZEMNÍ a ČMELÁK SKALNÍ. Čmelák zemní je 24 - 28 mm velký. Hnízdo si buduje pod zemí až 1,5 m hluboko. Hnízdo je stavěno z lesního materiálu. Do buněk nosí pyl a nektar. Pak samička snese do komůrek vajíčka. Po zakuklení za 20 dnů se začínají líhnout nové dělnice. Na podzim dělnice zahynou a mladé na jaře snesou larvy a vše se opakuje jako předtím. V hnízdě je kolem 3000 jedinců. Čmeláci jsou u nás v ČR chráněni !!!!!! Proto jim prosím neubližujte !!! Čmelák je užitečný hlavně na polích, kde opylovává jetel. Má velký sosák, proto se dostane na nepřístupná místa květu jetele.
23. srpna 2009 v 19:34 | Nika
Řád: šupinatí
Podřád:hadi
12 čeledí, 42 rodů
a asi 2000 druhů.
Vyskytují se na celém světě kromě polárních částí.
Hadi náleží stejně jako ještěři do řádu šupinatých, neboť mají pokožku krytou šupinami. Chybí jim močový měchýř a většina z nich má pouze jednu plíci. Hadům zcela chybí sluch a většinou mají i špatný zrak. Jejich oči bez víček jsou překryty průhlednou blankou, která jim dodává strnulý skelný výraz. Kořist hadi nalézají pomocí dlouhého rozeklaného jazyka, kterým přenášejí vjemy do chuťového orgánu, a pomocí čichu. Většina krajt, hroznýšů a chřestýšů má navíc jamky vnímající teplo vyzařované tělem jejich kořisti.
Hadi jsou výhradně masožraví. Mohou díky velmi pohyblivým čelistem a roztažitelné kůži spolknout i mimořádně velkou kořist. Užovky ji polykají za živa, ale ostatní hadi kořist nejprve usmrtí: hadi škrtiči ji udusí smyčkami svého těla. Větší kořist hadi tráví několik dní. Vzhledem k pomalému trávení jedí hadi jen zřídka, mnozí obědvají nejvýše desetkrát ročně. Všichni mořští hadi, např. "vlnožil ploský", jsou jedovatí a živí se drobnými rybami. Hadí zuby zahnuté dozadu neslouží ke žvýkání, ale k přidržení kořisti v tlamě. Jedovatí hadi mají v jedových zubech, fungujících jako injekční stříkačka, kanálek, jímž proudí jed.
Mladí hadi mají na konci tlamy umístěný vaječný zub, kterým při narození proráží skořápku vajíčka. Ten po několika dnech sám odpadne.
Hadi se pohybují bočním vlněním těla. Je pravda, že v některých oblastech světa zmijí přibývá, protože mnoho dříve pěstovaných pastvin zarostlo křovinami, které se staly hadům dobrým úkrytem. Naopak u nás je zmijí stále méně, a proto patří k chráněným druhům.
Několikrát do roka cítí had potřebu nové kůže. Nejprve se uvolní kůže okolo očí a na hlavě. Okolo čelistí to jde hůř, a proto se had otírá o větve nebo drátěné pletivo. Pak se ze všech sil tře o zem a kůže se svlékne jako ponožka.
Zajímavosti:
Kobra je jedním z mála hadů, kteří se dovedou plazit se zvednutou částí těla. Při vyrušení se vztyčí, rozevře svou kápi a syčí. Při ohrožení otevře tlamu a vystříkne jed až 2 m daleko.
Mamba zelená svým zbarvením splývá s listovým keřů.
Křovinář ostnitý patří do skupiny hadů s trojúhelníkovitým tvarem hlavy.
Bojga zlatá dovede plachtit vzduchem opisujíc tělem velké "S".
23. srpna 2009 v 19:33 | Nika
Žijí v listnatých lesích. Doba klíšťat začíná časně zjara a trvá do pozdního podzimu. Pohybují se pomalu, nedovedou skákat a potřebují celé hodiny než se přichytí na své oběti. Klíšťata mohou být zdrojem nákazy teplokrevných živočichů. Přenášejí různé bakterie, houby, viry, prvoky a jiné. Mohou způsobit i hospodářské škody. Odhaduje se, že z 1,3 kusů hovězího dobytka je klíšťaty napadeno 80%. Majitelé tedy musí svá zvířata naočkovat to je přichází na hodně peněz. Klíšťata, která ještě nejsou napitá mají černou až světle načervenalou barvu. Až se klíště napije, odpadne samo. Jestliže při odstraňování zůstane hlavička v kůži, může to vyvolat zánět. Bez potravy vydrží klíště až 1,5 roku. Dokáže čekat až celé měsíce, než najde svého hostitele. Ústní ústrojí klíštěte tvoří hypostom obklopený dvěma čelistními makadly, nástroj, kterým klíště saje krev. Ihned po zakousnutí pouští do rány směs látek, které tiší bolest a zároveň brání srážení krve (enzym ixodin), působí rozšíření cévy a oslabují imunitní schopnost těla. Až po něco později začne rána svědit, protože už je klíště pevně zakousnuté. Klíště je navíc opatřeno zpětnými háčky, které ztěžují odstranění parazita z rány. Dospělá samička klade několik tisíc vajíček, z kterých se vylíhnou larvy se třemi páry nohou. Larvy nejčastěji sají krev na malých živočiších, např. na hlodavcích. V další fázi vývoje se klíště promění v nymfu, která má čtyři páry končetin, tedy stejně jako dospělé klíště. Tím se stane po tom, co se znovu napije krve. Samička se po nasátí může díky svému kožovitému tělnímu pokryvu, který se dovede až třistakrát zvětšit. U nás se nejčastěji vyskytuje klíště obecné(latinsky Ixones ricinus). Je aktivní při teplotách nad 8°C. Přenáší klíšťovou encefalitidu (zánět mozkových blan) a boreliózy. Encefalitida se vyznačuje zpočátku jako chřipka, ale ,může způsobit i ochrnutí, ale smrtelné následky se mockrát neobjevují. Proti encefalitidě se můžeme bránit očkováním, což je úplně bezpečné. Desetkrát vyšší nákaza je u lymské boreliózy, než u zánětu mozkových blan. Onemocnění bylo popsáno teprve před dvěma desetiletími. V anglickém městečku Lyme se tehdy rozmnožili bolesti dětí, které kouslo klíště. V roce 1982 objevil lékař Willy Bugdrfer původce choroby ve střevech klíšťat. Inkubační doba nemoci je 3-14 dní. U 30-50% infikovaných osob objeví v místě kousnutí červen skvrna, která může měnit velikost i polohu. Toto může být doprovázeno bolestmi hlavy a končetin, nebo nevolností. Po několika dnech, nebo týdnech skvrna zmizí a napadený člověk se cítí zdráv. Imunitní systém však nemusí původce zcela zlikvidovat. Ten pak čeká v méně přístupných tkáních, aby mohl znovu zaútočit. Druhá fáze onemocnění se projevuje bolestmi kloubů a svalů. Někdy se může objevit i zánět mozkových blan či ochrnutí. Asi po dvou rocích přichází třetí a poslední stádium nemoci, které se projevuje chronickými záněty kloubů a mozkových blan často spojených s nervovými a psychickými potížemi. V první fázi lze bakterie do 14 dní zlikvidovat antibiotikem.